Listopad s Večernicí Terezou

Terezka je expertka na výživu, maminka ročního Jonáška, manželka dětského neurochirurga. Měla jsem možnost ji poznat osobně teprve nedávno, ale padla mi do oka od první minuty. Až díky jejímu instagramu jsem pochopila, jak důležitou roli hraje správná a vyvážená strava v našem životě.

Terko, jak jsi se dostala ke svému tématu? Odjakživa jsem měla blízko k pohybu, s čímž souvisí i jídlo, protože palivo je třeba. Pak jsem tomu všemu chtěla víc porozumět a vrhla jsem se do studia oboru nutriční terapeut, což mě dovedlo k vlastní poradenské praxi. Ve volném čase mě vždycky bavilo tvořit: péct, vařit a následně jídlo servírovat tak, aby i vizuálně bylo lákavé. Tak jsem se postupem času naučila i fotit a z koníčku se částečně stala i moje pracovní náplň.

Co tě na tvé práci baví nejvíc a co je naopak náročné? S příchodem mateřství se moje pracovní náplň hodně změnila. Pracuju ráda a pracovat chci, ale tak nějak přiměřeně. Nemám potřebu se teď za něčím hnát, ale je dobré hlavu zaměstnávat jinak. Takže moje výživové poradenství má aktuálně stop. Věnuju se ale tomu, co mě baví nejvíc: psaní edukativních článků nebo receptům. Právě u nich je ale občas náročné vše zkoordinovat. Namyslet, nakoupit suroviny, uvařit, teď na podzim i vychytat vhodné světlo pro focení nebo natáčení. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát.

Vnímáš ve společnosti nějaký posun v tom, jak Češi řeší stravování? Těžko říct. Chtěla bych být optimistou. Pravdou je, že žiju v bublině, která se o svůj jídelníček tak nějak přirozeně zajímá, takže by se mi chtělo říct, že ano. Na druhou stranu stále vidím, čím plní lidi svoje košíky v obchodech. A to kolikrát hezký pohled není. Myslím, že v tomto své udělalo zdražování potravin a pro mnohé to může znamenat krok zpátky.

Co bys řekla, že je náš největší jídelní nešvar? Za osm let praxe v poradenství mi prošla rukama spousta klientů, hlavně tedy žen. Jako největší nešvar vnímám odbývání se nebo nedostatečné jedení, ze kterého následně plynou časté a těžko zvládnutelné chutě na sladké. Jaký to zázrak, že chutě vymizí, když začneme alespoň trochu myslet na vyváženost a pravidelnost. Fajn je ale zároveň říct, že mít přiměřené množství sladkého v jídelníčku je naprosto v pořádku.

Dá se říct, že některé národy mají nutričně nejbohatší jídleníček, třeba Japonsko díky množství ryb? Přemýšlím, jestli se to takto vůbec dá generalizovat. Shodou okolností jsme s mužem před pár lety po Japonsku cestovali a musím se přiznat, že mě tamější jídelníček příliš neoslnil. Zmíněné ryby jsou často kompenzovány smaženým jídlem. Zároveň je hůř dostupná čerstvá zelenina nebo ovoce, širší spektrum mléčných výrobků. Přiznám se, že jsem tam ke konci našeho cestování už celkem trpěla a dodnes vzpomínám, s jakou chutí jsem ve Vídni na letišti snědla čerstvou obloženou housku.

Co když si někdo si myslí, že vyvážená strava je o tabulkách, počítání kalorií a zkrátka moc složitá a nemá na to čas, ale přesto by se svým jídelníčkem něco rád udělal?  Jakou první věc bys mu doporučila, jak začít? Zkusit o jídle přemýšlet, trochu plánovat dopředu. Vybavit lednici i spíž základními surovinami. Může se to jevit otravně, ale ve výsledku to šetří čas a peníze. Povede to k lepším volbám a větší pestrosti jídelníčku.

Stala jsi se naší Večernicí, MOONIA je lokální značka, pracuji s vybranými materiály, Zajímalo by mě, jaký je Tvůj vztah k odpovědnému životnímu stylu? Co funguje u tebe? Vezmu to trochu z jiného konce. Jsem celkem pyšná na to, že doma prakticky neplýtváme jídlem. To už musí být, abych něco vyhodila. Nakupuju s rozmyslem, jídelníček plánuju na pár dní dopředu, takže dokážu zužitkovat vše. Pro někoho je možná překvapením, že nejvíce se plýtvá právě v domácnostech, což mi přijde děsivé. Nakládání s jídlem a potravinami máme ve svých rukou. A plynule navážu tím, že i díky narození Jonáše víc přemýšlím o udržitelnosti co se oblečení týče. Objevila jsem spoustu českých i slovenských tvůrců, které podpořím mnohem radši než fast fashion řetězce.

A ještě tě poprosím o Tvé FUN FACTS:

Odpočívám když: opravdu odpočívám, neodbíhám a nenechám se rušit. U knížky, u vaření, pečení, v tichu přírody. Tohle je věc, na které se snažím poslední dobou pracovat, jelikož čas pro sebe je vzácnost a zároveň nutnost.

Nejvíc pyšná jsem na: Jonáška. 

Moje nejoblíbenější místo: náš domov. Mám to u nás fakt moc ráda. Pak Brno: pro mě je to ideální místo k žití. Má všechny výhody většího města, zároveň v okolí nabízí dost možností, když z ruchu chcete utéct.

Tajně sním o tom, že má den víc než 24 hodin.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být profi lyžařkou.